Výtvarné umění na Blog.cz

Na severu se umělci nezabývali problémem konvenčnosti umění, ale řešili otázku zda-li malovat obrazy nebo ne. Tato krize byla způsobena reformací. Mnoho protestantů mělo námitky proti přepychové výzdobě kostelů. Umělci tak ztráceli zakázky na oltářní obrazy a jediným zdrojem příjmu jim bylo portrétování a iluminace knih. Otázkou bylo, zda-li to stačí na obživu či ne. Německý malíř Hans Holbein mladší (1497-1543) unikl před reformací do Anglie, kde ho král Jindřich VIII. ustanovil dvorním malířem. Z jeho rukou pochází celá řada portrétů anglické aristokracie, včetně Jindřicha VIII., které se vyznačují věrným zachycením vzhledu a ducha zobrazované osoby. Po Holbeinově smrti bylo umění ve stejné krizi jako v Německu a Rakousku. Přežilo hlavně portrétování, kterému dal Holbein pevný základ. I v tomto odvětví se později projevila moda jižního manýrismu. Holbeinův strohý styl byl nahrazován ideály jemné dvorské elegance.

V Nizozemí reformaci umělci dokázali přestát. Snažili se pro své obrazy najít nový trh a proto se odklonili od náboženských výjevů a vybírali si motivy z každodenního života, které vešli do dějin umění pod názvem žánrové obrazy. Nejvýznamnějším představitelem malířského umění této doby byl Pieter Bruegel. Ve svých žanrových obrazech se zaměřoval na výjevy ze života sedláků, ktere vyobrazoval jako hlupáky, což byl tehdejší zvyk městských obyvatelů.

Pieter Bruegel- Venkovská svatba

Od první čtvrtiny 16. stol se umění ocitlo v krizi. Bylo to období po vrcholné renesanci, kdy si společnost myslela, že umění s da Vincim, Michelangelem a Raffaelem již dosáhlo svého vrcholu. Mladí umělci stáli před otázkou zda-li se v umění může ještě něco dokázat. Rozdělili se dvou proudů. První skupina se horlivě věnovala studiu renesančních děl a často imitovala Michelangelův rukopis. Jejich díla jsou plná svalnatých postav v těch nejsložitějších postojích. Docházelo k ustálení způsobu jak vyobrazit postavy "ala Michelangelo". Proto toto období nazval Giorgio Vasari manýrismem (manýra- zaběhnutý způsob tvorby opakující stále tutéž formální a technickou zkušenost). Druhá skupina umělců se snažila vzepřít pravidlům a vytvářet podle vlastního pojetí skutečnosti. Překvapit invencí na úkor přirozené krásy stanovené renesančnímimistry, byl první znak moderního umění. I Michelangelo se ve své pozdější tvorbě oddával svým rozmarům a náladám. Hlavní úkol, který si umělcí dali, byl předčít velké mistry, aneb jak tvrdil Leonardo da Vinci:" Ten žák je špatný, který svého učitele nechce překonat." Avšak jejich přehnaná snaha překvapit měla často za následek vyumělkovanost a afektovanost některých děl.

Nyjtypičtějším příkladem manýristické tendence v architektuře je Vila rotunda u Vicenzy postavená Andreem Palladiem. Každá strana budovy je zakončena chrámovou fasádou, která slouží jenom na efekt.

Nejvýznamnější představitel manýristického sochařství byl Jean de Boulogne (1529- 1608), kterého Italové nazývali Giambologna. Vytyčil si cíl vytvořit sochu vzbuzující dojem letu. Výsledkem jeho snažení je bronzová socha Merkura, která se dotýká země špičkou nohy a skutečně vyvolává dojem letu vzduchem. Tato socha je opět dalším znakem snahy odprostit se od zavedených pravidel, jelikož pojetím této sochy Giambologna oponoval těžkopádnosti mramorových soch Michelangela. Dalším synem své doby byl sochař Benvuto Cellini, jehož hladká a vyumělkovaná elegance postav se stala inspiračním zdrojem pro francouzské manýristické umělce.

Jeden z prvních malířů, kteří se snažil odpoutat od zaběhlých konvencí byl Parmigiano, jehož obraz Madona s dlouhým krkem překvapuje neobvykle protáhlým tělem Madony a nerovnoměrným rozestavením postav. Inovátorským malířem byl Jacopo Robusi zvaný Tintoretto (1518-1594), který nebyl spokojený s konvenčním a líbivým stylem Tiziána a snažil se zavést vzrušení a mystičnost do zobrazení biblických příběhů. Odklonil se od technické dokonalosti a do obrazu promítal vlastní představy, což je průvodní znak moderního umění. Giorgio Vasari o něm napsal:" Kdyby navázal na krásný styl svých předchůdců, byl by se stal jedním z největších umělců." To samé je často vyčítáno dnešním umělcům. Jeden z jeho typických obrazů je Nalezení pozůstatků sv. Marka.

Dalším manýristickým malířem byl El Greco- Řek (1541-1614). Jeho díla již silně připomínají moderní umění. Byl proti přirozeným barvám a tvarům. Opět se na jeho obrazech objevují protáhlé postavy a nevyvážená kompozice.